Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořád mimo

17. 04. 2017 17:08:11
Často dělám věci jinak a jindy, než se po mě chce. Jde jenom o to poznat, kdy je to dobře a kdy zase ne.

Když něco děláš, nevíš vždycky předem jak to dopadne. Když se to ale podaří, o to větší radost máš.

Znáš tu nejistotu? Já ano. Nakonec, není tak hrozná, někdy bývá i vzrušující.

Mnohem horší je, když ti někdo radí, ať se do něčeho nepouštíš, protože to stejně uděláš blbě. To už tak vzrušující není.

Někdy to je pravda, ale někdy jenom závist, která si hlídá, aby se ti náhodou něco nepodařilo.

Myslel sem na to, kolikrát už se mi asi tak vyplatilo takové rady ignorovat a přitom jsem si vzpomněl, kdy to možná bylo poprvé. Bylo to asi na pískovišti před panelákem.

Tam nás bylo vždycky plno. Aby ne, práce bylo až nad hlavu. Nebyl čas sedět doma, protože pořád bylo co dělat. Ráno pěkně hop do trenýrek, lopatku, kyblík a hrabičky do ruky a šlo se makat. Stavěly se silnice. Po dešti, když byl písek mokrý, se zase stavěly tunely. Jedno léto se u nás kopal plyn, takže jsme naskákali do zákopů a začalo se válčit.

Docela brzy jsem se ale začal z pískoviště koukat na cestu. Tam už se jezdilo na kolech. Začal jsem přemlouvat starší děti, že bych si to chtěl taky zkusit. A to právě přišly ty "pádné" argumenty. Nemůžeš, protože to neumíš a neumíš to, protože jsi na to eště malej. Tak z toho nic nebylo.

Jenomže jednou jsem si všiml, že u našeho vchodu už chvíli leží kolo. Navíc naše kolo. Pomalu jsem se vytratil z pískoviště. Když jsem stál u kola, pořád nikdo nic nezpozoroval. Nasedl jsem a pomalu jsem se rozjel. Kličkoval jsem přes celou cestu, ale jel jsem. Paráda!

Tvrdili mi že to nezvládnu a já jsem jel. Pak mě zpozorovali, ale to už bylo pozdě. Jezdil jsem po cestě před panelákem sem a tam a byl jsem nejšťastnější dítě na světě.

Pak to ukončila menší kolize, kterou jsem ale rozhodně nezavinil. Postarší paní se dvěma velkými taškami, mi zabrala skoro celou šířku cesty. Do toho to moje kličkování, tak jsem ji trefil. Asi do tašky, už nevím. Spustila na mne, ale to mě taky neodradilo.

Druhý den ráno jsem jezdil zase a zůstalo mi to dodnes.




Autor: Antonín Strnad | pondělí 17.4.2017 17:08 | karma článku: 5.63 | přečteno: 230x

Další články blogera

Antonín Strnad

Bezdomovec

Naše skutky někdy zasahují mnohem dál než vidíme a mohou ovlivnit životy jiných lidí víc, než si myslíme.

5.2.2017 v 20:16 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 391 | Diskuse

Antonín Strnad

Jiná debata, než jsem čekal.

Když jsem v práci dostal za úkol zefektivnit výrobu, znamenalo to pro mne, že budu muset zjistit skutečné výrobní časy a ty pak předepsat. Reakce byly různé a nakonec z toho byla jiná debata.

29.1.2017 v 19:00 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 617 | Diskuse

Antonín Strnad

Teď je z ní směrovka

Stojím a dívám se na sloup s reklamou. Není to cedule s nápisem, je tam pověšená kytara. Jak jinak ukázat na to, že poblíž je obchod s hudebními nástroji? Nijak.

11.9.2016 v 8:15 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 291 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeňka Staňková

Šrouby se utahují (už dlouho a nejen ve vzdělávání)

Poslední měsíce se objevuje téměř každý týden další zpráva o tom, co si zase na MŠMT vymysleli úžasného. Jednou ze skutečných lahůdek je povinné předškolní vzdělávání.

27.4.2017 v 18:15 | Karma článku: 30.98 | Přečteno: 2559 | Diskuse

Jana Horáčková

Báseň je šepot duše.

Co je báseň? Ozdoba všedního dne. Objeví se tiše a jako motýl lehce usedne na naše rameno. Odhaluje nám krajiny v nás i kolem nás svým osobitým a poetickým jazykem.

27.4.2017 v 11:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jan Jílek

Zubař po obědě

Zubař hned po obědě, skutečně není nic moc. Nota bene, když vám trhá čtyři zuby. Užil jsem si. Mám zatím nové zuby, uvidím, jak se mi s nimi bude kousat, do doby, než budu mít pevný můstek.

27.4.2017 v 0:25 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 352 | Diskuse

Kristýna Budínová

Flóra Olomouc - oáza klidu

V sobotu jsem měla tu čest navštívit floru olomouc.... Jeden z neúžasnějších veletrhů u nás... aspoň podle mých sousedek (nevím ovšem jestli brali své ratolesti).

26.4.2017 v 14:57 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 359 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 500

Mám nejraději všechno, co souvisí s hudbou a slovem.

 

 

http://www.antoninstrnad.cz

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.