Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořád mimo

17. 04. 2017 17:08:11
Často dělám věci jinak a jindy, než se po mě chce. Jde jenom o to poznat, kdy je to dobře a kdy zase ne.

Když něco děláš, nevíš vždycky předem jak to dopadne. Když se to ale podaří, o to větší radost máš.

Znáš tu nejistotu? Já ano. Nakonec, není tak hrozná, někdy bývá i vzrušující.

Mnohem horší je, když ti někdo radí, ať se do něčeho nepouštíš, protože to stejně uděláš blbě. To už tak vzrušující není.

Někdy to je pravda, ale někdy jenom závist, která si hlídá, aby se ti náhodou něco nepodařilo.

Myslel sem na to, kolikrát už se mi asi tak vyplatilo takové rady ignorovat a přitom jsem si vzpomněl, kdy to možná bylo poprvé. Bylo to asi na pískovišti před panelákem.

Tam nás bylo vždycky plno. Aby ne, práce bylo až nad hlavu. Nebyl čas sedět doma, protože pořád bylo co dělat. Ráno pěkně hop do trenýrek, lopatku, kyblík a hrabičky do ruky a šlo se makat. Stavěly se silnice. Po dešti, když byl písek mokrý, se zase stavěly tunely. Jedno léto se u nás kopal plyn, takže jsme naskákali do zákopů a začalo se válčit.

Docela brzy jsem se ale začal z pískoviště koukat na cestu. Tam už se jezdilo na kolech. Začal jsem přemlouvat starší děti, že bych si to chtěl taky zkusit. A to právě přišly ty "pádné" argumenty. Nemůžeš, protože to neumíš a neumíš to, protože jsi na to eště malej. Tak z toho nic nebylo.

Jenomže jednou jsem si všiml, že u našeho vchodu už chvíli leží kolo. Navíc naše kolo. Pomalu jsem se vytratil z pískoviště. Když jsem stál u kola, pořád nikdo nic nezpozoroval. Nasedl jsem a pomalu jsem se rozjel. Kličkoval jsem přes celou cestu, ale jel jsem. Paráda!

Tvrdili mi že to nezvládnu a já jsem jel. Pak mě zpozorovali, ale to už bylo pozdě. Jezdil jsem po cestě před panelákem sem a tam a byl jsem nejšťastnější dítě na světě.

Pak to ukončila menší kolize, kterou jsem ale rozhodně nezavinil. Postarší paní se dvěma velkými taškami, mi zabrala skoro celou šířku cesty. Do toho to moje kličkování, tak jsem ji trefil. Asi do tašky, už nevím. Spustila na mne, ale to mě taky neodradilo.

Druhý den ráno jsem jezdil zase a zůstalo mi to dodnes.




Autor: Antonín Strnad | pondělí 17.4.2017 17:08 | karma článku: 5.66 | přečteno: 236x

Další články blogera

Antonín Strnad

Bezdomovec

Naše skutky někdy zasahují mnohem dál než vidíme a mohou ovlivnit životy jiných lidí víc, než si myslíme.

5.2.2017 v 20:16 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 395 | Diskuse

Antonín Strnad

Jiná debata, než jsem čekal.

Když jsem v práci dostal za úkol zefektivnit výrobu, znamenalo to pro mne, že budu muset zjistit skutečné výrobní časy a ty pak předepsat. Reakce byly různé a nakonec z toho byla jiná debata.

29.1.2017 v 19:00 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 620 | Diskuse

Antonín Strnad

Teď je z ní směrovka

Stojím a dívám se na sloup s reklamou. Není to cedule s nápisem, je tam pověšená kytara. Jak jinak ukázat na to, že poblíž je obchod s hudebními nástroji? Nijak.

11.9.2016 v 8:15 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 298 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Marketa Kadhi

Očima Češky v Anglii V - Poslední rozloučení

Smrt patří k životu, nebo, lépe řečeno, k životu patří i smrt Všechny národy a kultury mají své způsoby rozloučení se se zemřelými a ne všechny musí být smutné

23.6.2017 v 0:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 89 | Diskuse

Kateřina Prachařová

Já bych všechny ty fejsbůky zakázala!

Dlouho jsem si říkala, že nebudu kálet do vlastního hnízda. Ale tohle téma ve mně bublá tak dlouho, že nakonec muselo ven. Protože matky na mateřské a facebook, to je stejně nerozlučná dvojice jako Pat a Mat.

22.6.2017 v 22:13 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 268 | Diskuse

Iva Marková

Někdy by si člověk přál, aby nemusel viděti, co lidé trpí

Předválečné česko-německé soužití v pohraničních oblastech nebylo idylické. Přesto se navazovaly ojedinělé vztahy a přátelství. Jedním z takových příběhů je životní pouť Karla Göttlichera,

22.6.2017 v 22:03 | Karma článku: 7.92 | Přečteno: 130 | Diskuse

Ilona Ubryová

Statika, aneb nová forma vlády nad světem

Někdy se mi stává, že otevřu v internetu zprávy, čtu si a nechápu souvislosti. Můžete říct, že v dnešním světě má logiku málo co. Jenže občas události postrádají logiku a současně i důvod v pozadí, který její absenci objasňuje.

22.6.2017 v 15:54 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 233 | Diskuse

Patrik Juda

Muslimka měla předložit průvodčí jízdenku , ale bylo to prý příliš rasistické. Tekla krev

Poslední policejní stanice v problémové části Stockholmu končí. Dle odborníka katastrofa. Nejsou lidé, ale byl zaznamenán historický nárůst islamistů i sexuálního násilí na dívkách muslimskými "dětmi". Novinář o rasismu naruby..

22.6.2017 v 14:38 | Karma článku: 42.64 | Přečteno: 2803 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 504

Mám nejraději všechno, co souvisí s hudbou a slovem.

 

 

http://www.antoninstrnad.cz

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.