Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořád mimo

17. 04. 2017 17:08:11
Často dělám věci jinak a jindy, než se po mě chce. Jde jenom o to poznat, kdy je to dobře a kdy zase ne.

Když něco děláš, nevíš vždycky předem jak to dopadne. Když se to ale podaří, o to větší radost máš.

Znáš tu nejistotu? Já ano. Nakonec, není tak hrozná, někdy bývá i vzrušující.

Mnohem horší je, když ti někdo radí, ať se do něčeho nepouštíš, protože to stejně uděláš blbě. To už tak vzrušující není.

Někdy to je pravda, ale někdy jenom závist, která si hlídá, aby se ti náhodou něco nepodařilo.

Myslel sem na to, kolikrát už se mi asi tak vyplatilo takové rady ignorovat a přitom jsem si vzpomněl, kdy to možná bylo poprvé. Bylo to asi na pískovišti před panelákem.

Tam nás bylo vždycky plno. Aby ne, práce bylo až nad hlavu. Nebyl čas sedět doma, protože pořád bylo co dělat. Ráno pěkně hop do trenýrek, lopatku, kyblík a hrabičky do ruky a šlo se makat. Stavěly se silnice. Po dešti, když byl písek mokrý, se zase stavěly tunely. Jedno léto se u nás kopal plyn, takže jsme naskákali do zákopů a začalo se válčit.

Docela brzy jsem se ale začal z pískoviště koukat na cestu. Tam už se jezdilo na kolech. Začal jsem přemlouvat starší děti, že bych si to chtěl taky zkusit. A to právě přišly ty "pádné" argumenty. Nemůžeš, protože to neumíš a neumíš to, protože jsi na to eště malej. Tak z toho nic nebylo.

Jenomže jednou jsem si všiml, že u našeho vchodu už chvíli leží kolo. Navíc naše kolo. Pomalu jsem se vytratil z pískoviště. Když jsem stál u kola, pořád nikdo nic nezpozoroval. Nasedl jsem a pomalu jsem se rozjel. Kličkoval jsem přes celou cestu, ale jel jsem. Paráda!

Tvrdili mi že to nezvládnu a já jsem jel. Pak mě zpozorovali, ale to už bylo pozdě. Jezdil jsem po cestě před panelákem sem a tam a byl jsem nejšťastnější dítě na světě.

Pak to ukončila menší kolize, kterou jsem ale rozhodně nezavinil. Postarší paní se dvěma velkými taškami, mi zabrala skoro celou šířku cesty. Do toho to moje kličkování, tak jsem ji trefil. Asi do tašky, už nevím. Spustila na mne, ale to mě taky neodradilo.

Druhý den ráno jsem jezdil zase a zůstalo mi to dodnes.




Autor: Antonín Strnad | pondělí 17.4.2017 17:08 | karma článku: 5.66 | přečteno: 247x

Další články blogera

Antonín Strnad

MBTI Typologie osobnosti

Nechal jsem si udělat MBTI, nebo-li Myers-Briggs Type Indicator test, který je navržený pro určení osobnostních typů.

19.8.2017 v 20:14 | Karma článku: 4.39 | Přečteno: 235 | Diskuse

Antonín Strnad

U2 v Berlíně

Několik mých osobních zážitků z koncertu U2 v Berlíně, v rámci turné ke 30. výročí vydání alba The Joshua Tree. ​

23.7.2017 v 20:59 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 287 | Diskuse

Antonín Strnad

Bezdomovec

Naše skutky někdy zasahují mnohem dál než vidíme a mohou ovlivnit životy jiných lidí víc, než si myslíme.

5.2.2017 v 20:16 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 412 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 216 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 102 | Diskuse

Alena Křehotová

„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou... Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

22.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 188 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 4.71 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jiří Jiroudek

"Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět ...

To potom svět bude mít GENERACI IDIOTŮ"! Albert Einstein. I vzhledem k současnosti ten citát až zamrazí.

22.9.2017 v 14:49 | Karma článku: 7.54 | Přečteno: 224 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 459

Mám nejraději všechno, co souvisí s hudbou a slovem.

 

 

http://www.antoninstrnad.cz

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.