Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořád mimo

17. 04. 2017 17:08:11
Často dělám věci jinak a jindy, než se po mě chce. Jde jenom o to poznat, kdy je to dobře a kdy zase ne.

Když něco děláš, nevíš vždycky předem jak to dopadne. Když se to ale podaří, o to větší radost máš.

Znáš tu nejistotu? Já ano. Nakonec, není tak hrozná, někdy bývá i vzrušující.

Mnohem horší je, když ti někdo radí, ať se do něčeho nepouštíš, protože to stejně uděláš blbě. To už tak vzrušující není.

Někdy to je pravda, ale někdy jenom závist, která si hlídá, aby se ti náhodou něco nepodařilo.

Myslel sem na to, kolikrát už se mi asi tak vyplatilo takové rady ignorovat a přitom jsem si vzpomněl, kdy to možná bylo poprvé. Bylo to asi na pískovišti před panelákem.

Tam nás bylo vždycky plno. Aby ne, práce bylo až nad hlavu. Nebyl čas sedět doma, protože pořád bylo co dělat. Ráno pěkně hop do trenýrek, lopatku, kyblík a hrabičky do ruky a šlo se makat. Stavěly se silnice. Po dešti, když byl písek mokrý, se zase stavěly tunely. Jedno léto se u nás kopal plyn, takže jsme naskákali do zákopů a začalo se válčit.

Docela brzy jsem se ale začal z pískoviště koukat na cestu. Tam už se jezdilo na kolech. Začal jsem přemlouvat starší děti, že bych si to chtěl taky zkusit. A to právě přišly ty "pádné" argumenty. Nemůžeš, protože to neumíš a neumíš to, protože jsi na to eště malej. Tak z toho nic nebylo.

Jenomže jednou jsem si všiml, že u našeho vchodu už chvíli leží kolo. Navíc naše kolo. Pomalu jsem se vytratil z pískoviště. Když jsem stál u kola, pořád nikdo nic nezpozoroval. Nasedl jsem a pomalu jsem se rozjel. Kličkoval jsem přes celou cestu, ale jel jsem. Paráda!

Tvrdili mi že to nezvládnu a já jsem jel. Pak mě zpozorovali, ale to už bylo pozdě. Jezdil jsem po cestě před panelákem sem a tam a byl jsem nejšťastnější dítě na světě.

Pak to ukončila menší kolize, kterou jsem ale rozhodně nezavinil. Postarší paní se dvěma velkými taškami, mi zabrala skoro celou šířku cesty. Do toho to moje kličkování, tak jsem ji trefil. Asi do tašky, už nevím. Spustila na mne, ale to mě taky neodradilo.

Druhý den ráno jsem jezdil zase a zůstalo mi to dodnes.




Autor: Antonín Strnad | pondělí 17.4.2017 17:08 | karma článku: 6.15 | přečteno: 276x


Další články blogera

Antonín Strnad

S autem v myčce

Potřeboval jsem umýt auto. Myčka byla ale z důvodu dovolené zavřená a tak jsem si vyzkoušel rozdíl mezi automatickou myčkou a ručním mytím.

22.7.2018 v 23:01 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 589 | Diskuse

Antonín Strnad

Jablečný mošt

Přátelé nerad bych se mýlil, ale nevypadá ten jablečný mošt na mém pracovním stole nějak moc podezřele?

9.3.2018 v 7:01 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 229 | Diskuse

Antonín Strnad

Tady se uklízí?

U nás v paneláku se nikdy nevyskytl žádný zásadní problém s uklízením. Když něco funguje, člověka ani nenapadne, že to není samo sebou a někde jinde to může být jinak.

17.2.2018 v 11:30 | Karma článku: 17.22 | Přečteno: 698 | Diskuse

Antonín Strnad

MBTI Typologie osobnosti

Nechal jsem si udělat MBTI, nebo-li Myers-Briggs Type Indicator test, který je navržený pro určení osobnostních typů.

19.8.2017 v 20:14 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 373 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Prsa na volno

Jedno z asertivních práv, je právo říci: „Já nevím.” Ono právo mi poskytuje možnost dát najevo, že nemám potřebu vědět vše a zabývat se vším, co si kdo myslí, že bych se tím zabývat měl.

20.9.2018 v 10:54 | Karma článku: 13.24 | Přečteno: 569 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Těm patří nebe

Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Lukáš 18,16+17)

19.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 182 | Diskuse

Míša Vránová

Život online život vesnický

Přestěhovali jsme se z Velkoměsta na Maloměsto. Přišlo nám, že je tam hodně lidí a přestěhovali jsme se do malé vesnice. Co nás k tomu vedlo? A udělali bychom to, kdyby nás naše živobytí nenutilo být pořád/často online?

19.9.2018 v 15:16 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 365 | Diskuse

Jan Jílek

Budete mít jen co si zasloužíte

Občas si hned po ránu pustím, nějaký bigbít. Jen tak, abych nevyšel ze cviku. Trochu rachotu. Bigbít se nedá poslouchat potichu.

19.9.2018 v 9:10 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 465 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Přijít může každý

Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží...“ (Lukáš 18,15+16)

18.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 420 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 499

Mám nejraději všechno, co souvisí s hudbou a slovem.

 

 

http://www.antoninstrnad.cz

 

 





Najdete na iDNES.cz